Obsah článku
V některých případech i přes vyspělost moderní vědy odborníci narážejí na záhady, jež nedovedou zcela jasně vysvětlit. V tomto případě jim vrtá hlavou, proč se některé geny u určitých zvířat zdají býti chybějícími. A to konkrétně ty, které se vyskytují u druhů podobných, přičemž musí být v těle živočicha přítomny, aby mohl existovat.
Tyto zdánlivě chybějící geny byly pojmenovány jako “temná DNA”. Název temná DNA vychází z pojmu, který každý dobře zná – temná hmota. Temná hmota tvoří zhruba 25 % kosmického prostoru. Dosud si s ní vědci lámou hlavu, stejně jako v případě temné DNA. Právě její výskyt, pokud by byl nadále zkoumán, by mohl změnit způsob, jakým smýšlíme o vývoji.
Tajemství ptáků a pískomilů
Ptáci a pískomilové obsahují tuto temnou DNA. Výzkumní pracovníci ve své studii, jíž publikovali v Genome Biology zjistili, že u mnoha druhů ptáků chybělo 274 genů. Jenomže tyto chybějící geny jsou podstatné pro životnost většiny obratlovců. Byla u nich také detekována DNA bohatá na GC ( podíl guanino – cytosinového komplementárního páru v rámci určité DNA). To samé co o ptactvu platilo i pro pískomily. Mimo tyto dva druhy živočichů nebyly prozatím nalezeny zmíněné skryté geny.
Směr evoluce
Podle učebnicových definic evoluce se DNA nachází ve dvou fázích. První fáze je mutace DNA a po té následuje přirozený výběr. Mutace DNA je zcela běžným kontinuálním scénářem, ale odehrává se zcela náhodně. Přirozený výběr následně rozhoduje o tom, zda je mutace udržována naživu a předána dál k dalšímu vývoji, nebo nikoliv. Většinou proces bývá závislý na tom, zda má DNA potenciál pro vyšší reprodukční úspěch. Shrneme si to. Mutace vytváří variace DNA daného organismu, přirozený výběr určí zda zůstává, nebo jde dál vývojem. Takto se předurčuje směr evoluce.
Aktivní body vysoké mutace v genomu znamenají, že geny v jistých oblastech mají značnější potenciál pro mutaci, než-li geny ostatní. Z toho plyne podhodnocenost mechanismu aktivních bodů v genomech, přičemž právě to by mohlo předurčovat směr evoluce. Z toho nám vyplývá, že přirozený výběr by nemusel být jedinou cestou vývoje.
Kde začít
V moderní době máme mnoho možností. V evoluční biologii můžeme nahlížet na genomy různých druhů živočichů. Máme příležitost zjistit, jaké geny zvířata předcházejí a rozpoznat, který genom má jakou příslušnou úlohu. Například díky technologii sekvenování DNA mohou vědci určit, proč mají žirafy tak vysoký krk. Nebo z jakého důvodu jsou hadi tak dlouzí. Sekvenování genomu srovnává a kontrastuje DNA různých zvířat. Zpracovává, jak se vyvíjela na svých jedinečných poutích evolucí.
Prozatím tedy víme, že se tato tajemná DNA skrývá vně těl dvou zcela odlišných druhů živočichů. A právě u nich bychom měli začít s výzkumy, které by mohly být významné pro otázky evoluce a využít dostupné možnosti, jako je sekvenování genomů. Je temná DNA více rozšířená, ale zatím o ní nevíme? A nebo jsou ptáci a pískomilové něčím výjímeční? Pokud ano, tak čím? To jsou otázky, na něž se vědci budou snažit odpovědět.